Dnes je
 

Technické lezení


Zpět na obsah

Technické lezení bývá též někdy nazýváno lezením s umělými pomůckami. Už méně často, jako například v Austrálii, se užívá názvu mechanické lezení. V češtině se slangově používá výraz "hákovačka" (z německého Haken-technisch).

Občas se vyskytne označení "technologické lezení". Tak se nazývalo technické lezení poté, co se zhruba v 70.letech 20.století nesportovně zvrhlo v mohutné osazování nýtů do skály a lezení jejich pomocí. Každá linie pak byla přelezitelná, cesty si začaly být podobné jedna druhé, víc než obratnost a odvaha se potřebovala fortelnost při "zednické" práci s osazováním nýtů.

Technické lezení je styl lezení, jehož podstatou je využívání jistících prostředků (skoba, vklíněnec, nýt, sky-hook, apod.) osazených do skály k překonávání gravitace, k postupu v námi zamýšleném směru. Návazně pak může být do akce zapojeno především lano, dále pak žebříčky, třmeny, smyčky a další horolezecká výzbroj. Má-li mít technické lezení smysl, musí být použito jen tehdy, kdy už není v možnostech lezce přelézt daný úsek skály volně. V současné době bývají ospravedlnitelným důvodem především klimatické podmínky, zima, mráz. Anebo velmi obtížný úsek skály, který je při současné i té nejvyšší výkonnosti nelezitelný volným lezením, přičemž vzniklá cesta je logickou, přirozenou linií v terénu.

!! Důležité upozornění: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Technické lezení se vší manipulací s lany, žebříčky, šňůrkami, dokáže potrápit nervy. Nezkoušejte poprvé v životě technické lezení někde v náročné stěně. Tato činnost vyžaduje cvik, a jím získanou rutinu!

Horolezecká výzbroj

Lano

Pro technické lezení se nejčastěji využívá poloviční lano (tzv. půlky). Nicméně je možné též použít jednoduché lano (tzv. jedničku, singl), i dvojité lano (tzv. dvojče, twin), ale to je méně obvyklé. A s dvojčetem pak je nutno zacházet jakoby to bylo jednoduché lano.

Žebříčky, třmeny a fifi-háčky

Při technickém lezení se často nohama stoupá na žebříčky - viz. obrázek [1] - nebo do třmenů z popruhové smyčky - viz. obrázek [2] - které se zavěšují do jistících prostředků osazených do skály. Na žebříčku lépe se stojí, avšak je hůře skladný a víc váží. Naproti tomu třmen z popruhové smyčky je lehký. U třmenu je rovněž dobré, aby oka pro zasunutí nohy byla vyztužena tužším popruhem, což způsobí "odstávání" ok. Lépe se tam pak zasunuje chodidlo nohy. Žebříčky nebo třmeny je dobré k jistícím prostředkům připevňovat pomocí fifi-háčků .

Fifi-háček umožňuje snadné sebrání žebříčku poté, co nadlezeme nad něj, a rukou by jsme již dolů na něj jinak nedosáhli. Pomocí tenkého, ale pevného provázku, který je přivázaný za horní ohyb háku - jej celý snadno vytáhneme k sobě nahoru.

Žebříčky k fifi-háčku nejlépe připevňovat šňůrou o průměru cca 7mm, a to nejlépe následujícím způsobem - viz. obrázek [5] - při tahu dolů za žebříček se horní pramen šňůry přitiskne na dolní, a dojde k zablokování. Chceme li však pro lepší postavení při lezení posunout žebříček výše, stačí lehce zatáhnout za konec šňůry, a dojde k posunutí nahoru. (Chceme-li pak popustit žebříček dolů, jde to také, ale musíme horní pramen šňůry držet při posunu mírně nadzdvihnutý.)

Třmen k fifi-háčku je nejlepší připevnit pomocí malé, ale dostatečně nosné karabinky.

Jistící pomůcky

Při lezení s polovičním lanem se dobře uplatní jistící pomůcky fungující na principu Stichtovy destičky - viz. obrázek [6b]. Jsou to mimo jiné např. košíček (někdy zvaný ATC) , Reverso - viz. obrázek [6c]. Tyto pomůcky totiž umožňují nezávislou práci s jednotlivými prameny polovičního lana.

Pokud používáme jen jedno lano (jednoduché lano, singl), je dobrá poloviční lodní smyčka na karabině HMS. Jistič totiž nemusí lano při držení tak křečovitě svírat v dlani, poloviční lodní smyčka má dostatečné tření. Také někteří lezci s oblibou při technickém lezení s jednoduchým lanem používají jistící pomůcku Gri-gri.

Používáme-li dvě lana, a nemáme žádnou jistící pomůcku na principu Stichtovy brzdy, musíme použít pro každý pramen lana zvlášť svou jistící pomůcku, např. dvě karabiny HMS s poloviční lodní smyčkou, na každé HMS karabině jen jedno lano!

Metody technického lezení

Chytnutí se nebo stoupnutí na jistící bod

Nejjednodušší způsob technického lezení. Spíše připomíná jakýsi "stylový kaz" na výstupu prováděném volným lezením. Při volném lezení se někdy vyskytne místo, kde chybí klíčový chyt nebo stup. Ovšem jde v onom místě osadit jištění (např. skobu, vklíněnec, v nejhorším případě nýt). Lezec pak na tento jistící prostředek buď šlápne nohou - může přímo na jistící prostředek, např. ven ze skály trčící část skoby, nebo do něj zavěsí smyčku, a do ní šlápne jako do třmenu. Obdobně to může provést s chytem, pro lepší uchopení rukou se však do jistícího prostředku zavěšuje karabina. Po překonání tohoto místa lezec dál leze volným lezením.

Poznámka: Lezecké místo překonané tímto "jednodotykovým" využitím umělého prostředku se hodnotí nejnižším stupněm obtížnosti technického lezení "A0".

"Pater - noster" (lezení se střídavými přítahy dvou lan)

Základní manévr technického lezení s dvěma prameny lana. Zde uplatní se nejlépe právě poloviční lana ("půlky"). Pro lepší pochopení určeme si, že jedno lano máme barvy červené, druhé modré. Při lezení pak lezec osadí postupové jištění, do něj zapne karabinou modré lano. Nechá se jističem přitáhnout co nejvýše, odsedne do lana (jistič jej drží), výše osadí další druhé postupové jištění, do něj zapne karabinou červené lano, a nyní jistič lezce vytáhne co nejvýše tímto červeným lanem. Modré se uvolní a je připraveno pro zapnutí do dalšího, již třetího postupového jištění - viz. obrázek [7]. Lezec pomáhá jističi při tahání vzpíráním se rukama a nohama o skoupé skalní výčnělky.

Je-li skála již opravdu zcela bez i náznaků chytů a stupů, nebo je převislá, je záhodno již použít žebříčků či třmenů. Princip "páter-nosteru" zůstává beze změny - viz. obrázek [8].

Jak překonávat pomocí "páter-nosteru" i jinak nelezitelné obří převisy - viz. obrázek [9].

V dlouhých úsecích technického lezení má jistič již značné problémy vytáhnout lezce odsednutého do postupového jištění nahoru. V takovém případě je praktické, když lezec jističi pomáhá tím, že sám sebe nadzdvihává smyčkou vedenou skrze karabinu zapnutou do postupového jištění. Smyčku je lépe přidělat si k sedacímu úvazu, lezec se tak vysune o pár centimetrů výše.

Pater-nosterem je možno postupovat i v traverzu.

Lezení s jedním lanem

Do této situace se můžeme dostat mimo jiné i tím, že jsme vyrazili na nějakou cestu s úmyslem lézt ji volně, ale to se ukázalo nad naše síly, a klíčový obtížný úsek musíme přelézt technicky. Zpravidla sebou pak nemáme žebříčky, ani originální třmeny. Můžeme si ale třmeny vyrobit improvizovaně sami ze smyček (krátké kusy popruhů, nebo šňůr, které jinak máme na vytváření postupového jištění a různé jiné manipulace...).

V Severní Americe je technické lezení jen s jedním lanem běžné při tzv. bigwall výstupech, protože postupuje-li družstvo tzv. yosemitskou technikou, tak druholezec kvůli úspoře času neleze po skále, ale jümaruje po laně, a pro tuto činnost je výhodnější mít tlustší  singl lano. (Lezecké družstvo používá při výstupu i druhé lano, ale to bývá jen manipulační, používá se pro vzájemné podávání si horolezeckého materiálu. Nezapíná se do postupových jištění.)

Jediné lano zapneme do postupového jištění, lezec se přitáhneme rukama, jistič dobere a drží, lezec si odsedne. Lezec si výše nad sebou založí další postupové jištění, nastoupá nohama do vyšších ok třmenu, rukama se přidržuje skály jak to jde, a cvakne lano do onoho výše osazeného postupového jištění. A opět, jistič jej přitáhne nahoru, lezec si odsedne, výše se zbuduje další postupové jištění... a tak stále opakovaně, až je obtížné místo přelezeno - viz. obrázek [12].

Kyvadlový traverz

Je více možností jak tento manévr provést. Zde bude vysvětlena jedna možnost, taková základní, vše ostatní je pak více či méně variací na dané téma.

Aby byl kyvadlový traverz možný, musí být pozice námi dosažitelná výše, než cílová plošina, kam se chceme dostat. Z oné výše dosažené pozice lezec na jednom laně (modré) slaní, přičemž se nohama vzpírá do strany zamýšleného postupu, případně se přímo v laně na kterém slaňuje rozhoupe, a snaží se "dozhoupnout", doskočit na cílovou plošinu. Tam se však bude muset pustit rukama lana, po kterém slaňuje, a pokud mu manévr nevyjde, hrozí, že by spadl. Proto je druhým lanem (červené) jištěn shora, jistič má sebejištění a stojí na bezpečném štandu - viz. obrázek [13 nahoře]. Poté, co prvolezec dosáhne cílové plošiny, zbuduje štand a sebezajistí se. Lano (modré), po kterém slaňoval, si jedním pramenem nechá u sebe, druhý pramen hodí do stěny viset. Druholezec jištěn jedním lanem (červené) dosáhne slaňovacího stanoviště, a zmocní se zde visícího pramene lana (modré), a naváže se na něj (prvolezec, teď už jistič jej začne jistit i tímto modrým lanem). Druholezec si odsedne do lana (červené), a na pramen lana (červeného) vedoucí od postupového jištění k jističi se připojí smyčkou opatřenou na konci karabinou (např. odsedávák). Jistič jej začne spouštět dolů k sobě, druholezec při tomto manévru mírně klesne pod štand (cílovou plošinu), ale jistič jej sem přitáhne pomocí prvního lana (modrého). Vše výrazně objasní obrázek [13 dole].

Poznámka: Stačí-li délka lana, může být od začátku celého manévru druholezec stále navázán na jeden pramen prvního lana (modré), používané pro slaňování prvolezce. Odpadne tak ona fáze navazování se po dosažení slaňovacího stanoviště druholezcem.

Traverz s pomocí tahu lana do boku

Jedná se o takové "napůl" technické lezení. Lezec se pohybuje vpřed lezením po chytech a stupech na skále, ale v udržování rovnováhy mu pomáhá tah lana v opačném směru, než je jeho postup - viz. obrázek [14].


Klasifikační stupnice technického lezení

Nejčastěji se při klasifikaci obtížnosti cesty, která se celá nebo z části lezla technicky, používá označení písmenem "A", což je převzaté z francouzštiny: artificiel - umělý. (Ve starší literatuře je možno se někdy sektkat s označením písmenem "H", což je pro změnu z němčiny: haken-technisch, haken - skoba, technisch - technicky.)

Za písmeno "A" se přidávají arabské cifry, čím je cifra větší, tím je úsek technického lezení obtížnější. Rozeznává se většinou šest stupňů, počínaje nulou (A0, A1, A2, A3, A4, výjimečně A5). Jak a podle kterých kritérií určit obtížnost technického lezení není bohužel všude ve světě jednotné, vládne zde trochu chaos.

Tatranská stupnice

A0 - jeden dotyk skoby, šlápnutí nebo chytnutí se

A1 - krátký úsek po dobře držících skobách

A2 - delší úsek po dobře držících skobách

A3 - jakkoliv dlouhý úsek se špatně držícími skobami

A4 - úsek s použitím speciálních skob (v tatranském pojetí to znamená použití tzv. jedničkové skoby, velmi  tenké skoby do mikro-trhlinek ve skále, z podstaty věci nepředstavuje moc pevné jištění)

Alpská stupnice

Hodnocení obtížnosti technického lezení je součástí klasifikační stupnice zvané Alpenskala, projekt celoalpské stupnice obtížnosti schválený v Chamonix ve Francii v roce 1947. Nejprve mělo technické lezení pouze tři stupně obtížnosti, brzy ale přibyl i čtvrtý stupeň. K rozšíření této stupnice došlo především v průběhu 50.let 20.století, používá se především ve Švýcarsku, Dolomitech, a v mírné úpravě je vlastně základem pro tatranskou stupnici. Pro zvolení stupně obtížnosti se hodnotí kvalita skalních spár a do nich osazeného postupového jištění, a také délka technicky lezeného úseku.

A1 - velmi těžké lezení pomocí skob

A2 - mimořádně těžké lezení pomocí skob

A3 - krajně těžké lezení pomocí skob

A4 - extrémně těžké lezení pomocí skob

Severoamerická stupnice

Úseky lezené technicky se hodnotí jednak podle toho, jak jsou dlouhé, jaké množství jistících prostředků bylo použito, jak kvalitně držely v terénu, ale také se hodnotí, jak dlouhý a riskantní pád bude následovat, když dojde k vytržení právě zatíženého postupového jištění (neboli jak moc hrozí, že další nížeji položená postupová jištění se vytrhají ze skály ven, jako jsou například závěsné háčky do skály zvané "sky-hook").

A1 - pád 0 metrů, objektivně bez nebezpečí

A2 - pád 6 m, velmi nepříjemné, ale technicky snadno překonatelné

A3 - pád 9 m, trochu lámavá skála

A3+ - pád 18 m, možný zlý dopad, volné bloky skály

A4 - pád 24 m, určitě zlý dopad, volné bloky skály

A4+ - pád 36 m, zlý, velmi vážný dopad, volné bloky skály

A5- - pád 45 m, zlý, velmi vážný až smrtelný dopad

A5 - pád 60 m, smrtelný dopad

Několik postřehů...

Protože se při technickém lezení často sedí v úvazu, používají někteří lezci raději pro uvázání samotný sedací úvaz. Je to osobní volbou každého člověka. Je ale nutno říci, že za cenu získaného lepšího posazení úměrně tomu ztrácíme na bezpečnosti. Více na stránce Úvazy.

Je výhodné při technickém lezení mít odsedávák opatřený na volném konci fifi-háčkem. Lezec si do něj může pohotově odsedávat do zbudovaných postupových jištění, manipulace je rychlá a snadná.

Lezci lanového družstva ať mají sebou nejlépe jümary! Pokud například prvolezec spadne pod převisem, zůstane viset úplně ve vzduchu, a vyšplhání po laně je jeho jediná možnost, jak se vrátit do cesty. Jümary můžou pochopitelně nahradit prusíky, ale to je hrozně pracné, např. v zimě se zmrzlými prsty je obsluha prusíků doslova strašná.

Zpět nahoru
Zpět na obsah
 

Mireček company (2000-2006)