Dnes je
 

Klettersteig


Zpět na obsah

Klettersteig je umělými prostředky (ocelová lana, řetězy, železné kramle, žebříky, apod.) zajištěná cesta ve vysokohorském skalnatém prostředí. Název klettersteig se užívá v německy hovořících zemích, v Itálii se takováto cesta nazývá “Via ferrata”.

Klettersteigy jsou zpřístupněny všem návštěvníkům hor, a ve většině případů je trasa klettersteigu značena barevnými značkami. (V Alpách červenou barvou).

Ačkoliv je klettersteig bohatě zajištěn umělými prostředky, a působí velmi bezpečným dojmem, skrývá v sobě mnohá nebezpečí.

Zdroje nejčastějších nebezpečí na klettersteigu jsou:

absence dynamického jištění

množství cizích turistů na trase (všichni jsou potenciálními tvůrci chyb, a z nich plynoucích problémů; mohou na vás spadnout přímo oni, nebo mohou uvolnit kamení, které na vás spadne, apod.)

ocelová lana, častý zajišťovací prostředek na klettersteigu, je v případě bouřky ideálním bleskosvodem

Nejvážnějším z těchto nebezpečí je absence dynamického jištění.

Jištění

Nejčastějším jištěním na klettersteigech je ocelové lano, které je v intervalech přibližně 3 - 5 m pevně ukotveno ke skále. Kotvení je většinou provedeno tak, že do skály je osazena železná tyč, opatřená na konci okem, jímž ocelové lano prochází. Aby se ocelové lano v ocích neprotahovalo, bývá lano po stranách oka sevřeno dvěmi svorkami, které okem železné tyče neprojdou.

Vlastní jištění se pak provádí tak, že turista má od svého úvazu vedeny dvě smyčky, na jejichž konci jsou karabiny, jenž jsou cvaknuty do ocelového lana. Při postupu turisty vpřed se karabiny tažené smyčkami posunují po ocelovém laně. Dorazí-li turista k pevnému kotvení ocelového lana, odpojí jen jednu karabinu z ocelového lana, a zapne ji do nového úseku ocelového lana nad pevným kotvením. Na okamžik je tak připnut jednou karabinou nad kotvením, druhou pod kotvením. Teprve až poté provede přecvaknutí druhé karabiny z dolního úseku ocelového lana pod kotvením na nový, horní úsek ocelového lana nad kotvením. A opět postupuje dál s oběmi karabinami zapnutými na ocelovém laně. U dalšího kotvení se celý manévr zopakuje. Tak je turista stále jištěn, i v okamžicích přecházení přes kotvení, vždy je minimálně jednou smyčkou spojen s ocelovým lanem.

Výše popsaná metoda je tou nejčastěji používanou. Jsou i jiné způsoby s menšími odchylkami, např. při jištění systémem “V” (viz.dále v textu).

Špatný příklad : Turista pohybující se po klettersteigu je vybaven jen sedacím úvazem. Od úvazu má vedeny dvě smyčky, každou dlouhou cca 1 m, na konci opatřené karabinami. Smyčky má natvrdo přivázané uzlem k úvazu. Karabiny na smyčkách cvaká na ocelové lano, jímž je trasa klettersteigu zajištěna.

V případě pádu turista padá tak dlouho, dokud karabina, smyčkou spojená s úvazem turisty, nesjede po ocelovém laně, a nezarazí se o pevné kotvení ocelového lana.

Zde se objevuje jádro problému. V jištění chybí dynamický (tlumící) prvek.

K pochopení problematiky je nutno chápat význam rázové síly a pádového faktoru.

Rázová síla

Též se někdy nazývá Pádová síla, Záchytný náraz.

Lezec při výstupu nahoru po skále (proti zemské gravitaci) získává polohovou (potenciální) energii. Ta se při pádu mění na energii pohybovou (kinetickou). A ta se při zachycení pádu lanem, případně smyčkou, mění na práci lana, případně smyčky (ale i těla, jistících bodů).

Lano, případně smyčka, se při zachycení pádu napíná, roste v něm síla, která je maximální při zastavení pádu (nebo těsně před momentem přetržení lana...). A tato síla se nazývá Rázová síla.

Čím je lano tužší (méně pružné), tím je rázová síla větší. Zachycení pádu je “tvrdé”, spadlý lezec ucítí větší náraz. Čím je lano, případně smyčka, pružnější, tím je rázová síla menší, ale lano se víc protáhne a prodlouží se tak délka pádu.

Při vícero pádech do jednoho lana se vlastnosti lana mění. Dochází k utahování vláken ze kterých je lano upleteno, v místech většího tření vznikají vysoké teploty a jednotlivá mikrovlákna lana se roztavují a “zpékají” k sobě, lano se stává tužší a tužší... a rázová síla vzniklá pádem do takovéhoto lana vzrůstá.

Pozor na omyl ! Často bývá rázová síla chybně zaměňována s pouhou statickou nosností lana, tedy jakou váhu v kilogramech by lano udrželo. To je úplně něco jiného.

Pádový faktor

Nemá žádné jednotky, není to fyzikální veličina ! Pádový faktor (f) je poměr mezi celkovou délkou pádu, a užitou délkou lana, které pád zadrželo. Někdy se vyjadřuje zlomkem f = h / L , kde h je hloubka pádu, a L užitá délka lana, které pád zachytilo. Vyjadřuje míru tvrdosti, nebo měkkosti, nárazu, který vznikne při zachycení pádu do lana. Větší pádový faktor znamená, že na padajícího bude působit velká rázová síla, obráceně menší pádový faktor znamená působení menší rázové síly.

Pozor ! Na hodnotu pádového faktoru nemá délka pádu jako taková vliv, neznamená tedy, že dlouhý pád má zákonitě větší pádový faktor. Nutno si uvědomit, že pádový faktor je výsledek poměru délky pádu, a užité délky lana, které pád zachycovalo!


Tabulka vyjadřuje hodnoty rázové síly při určitých pádových faktorech, tedy jakou sílu vyvine pád vyjádřený určitým pádovým faktorem.

Pádový faktor ( f )

rázová síla v daN (přibližně)

0,2

350

0,4

470

0,6

600

0,8

680

1

760

1,2

820

2

1020

 (Výsledky jsou vzaty ze zkoušek s horolezeckými lany, které prováděla firma Edelrit v 80.letech. Pro situace na klettersteigu jsou jen orientační, přibližné).

 

1 daN ~ 1 kg; 1000 daN ~ 1 tuna


Z uvedeného jasně vyplývá, že je-li lano, které pád zachytí, delší, než délka pádu, je zachycení “měkké”. Na spadlého lezce se vyvine menší síla.

Takovéto druhy pádů většinou postihují horolezce, kteří se při svých výstupech jistí dynamickým (pružným) lanem a během výstupu do skály ukládají postupová jištění (skoby, vklíněnce, apod.), které jim zkrátí délku pádu při zachování velké délky lana.

Naproti tomu turista na klettersteigu je na tom výrazně hůře!

Délka lana je v jeho případě délka smyčky s karabinou, kterou se přicvaknul na ocelové lano. Délka této smyčky je cca 1 m. Je-li rozestup ukotvení ocelového lana okolo zmíněných 4 m, bude turista padat 5 m (4 m je délka ocelového lana mezi kotveními, a k tomu je nutno přičíst 1 m dlouhou smyčku). Tedy až po odletění těchto 5 m se karabiny na smyčkách zarazí o dolní kotvení ocelového lana. Jaký je pádový faktor takovéhoto pádu? Délka pádu 5 m děleno 1 m délky smyčky, 5 / 1 = 5. Pádový faktor 5 !!! S přihlédnutím k výše uvedené tabulce lze odhadem říci, že na turistu v momentě dopadnutí bude působit síla okolo 2500 daN (to odpovídá asi 2,5 tunám). Myslet si, že takový pád neskončí zraněním, je naivní.

Navíc ještě krátké smyčky nejsou tolik pružné, jako třeba dlouhé horolezecké lano. A to i kdyby smyčky byly ze stejného materiálu jako to lano. Je to proto, že závislost protažení smyčky (lana) na celkové délce smyčky (lana) má nelineární průběh. Efekt pružení se účinně projevuje až od určité délky smyčky (lana). Právě krátké smyčky používané na klettersteigech téměř nepruží, i když jsou z dynamického lana.

Aby toho nebylo málo, následky pádu ještě zhorší použití samotného sedacího úvazu. V něm má člověk těžiště těla nad ním, a při tak tvrdém dopadu se trup těla zvrátí dozadu. Nikdo nemá tak silné břišní svaly, aby v okamžiku unesly 2,5 tuny! Člověk se pod dopadu obrátí hlavou dolů, získá rotační pohyb a hlavou se s téměř jistotou udeří o skálu pod sebou. Většinu síly vzniklé pádem schytá páteř v bederní oblasti.

Tomuto nebezpečí lze čelit nejlépe tak, že se do jistícího systému, používaném na klettersteigu, vloží tlumič pádů (někdy nazýván brzdou). Existuje několik typů těchto tlumičů, ale všechny v podstatě fungují na stejném principu, a to na protahování lanové smyčky otvory v tlumiči.

V praxi to funguje následovně. Tlumič, většinou kovový výlisek, má v sobě různé otvory, jimiž se proplete lanová smyčka, a ta se nechá v úseku mezi tlumičem a uzlem, kterým je připevněna k úvazu, volně prověšená zhruba v délce 1 m. Tlumič se rovněž přidělá k úvazu. Při pádu se pak lanová smyčka začne otvory tlumiče protahovat, dokud do sebe tlumič nenatáhne celý onen 1 m prověšené části smyčky pod tlumičem. Tření lanové smyčky vpletené do otvorů tlumiče tak absorbuje část pádové síly, ztlumí pád.

Na tomto jednom principu však existují dva různé systémy. První se nazývá “Y”, druhý se nazývá “V”.

Systém “Y”

Nazývá se tak proto, že svou konstrukcí připomíná písmeno Y.

K úvazku je uzlem připevněna smyčka. První 1 m - 1,5 m smyčky je prověšeno, pak je smyčka vpletena do tlumiče, který je připevněn k úvazku, a za tlumičem se rozdvojuje, většinou tak, že na jeden, hlavní, pramen smyčky je uzlem připevněn druhý kratší pramen, a oba jsou pak zakončeny karabinou.

Velikou výhodou tohoto systému je, že člověk s ním může spadnout i když má na ocelovém laně karabinami zapnuté obě smyčky zároveň. Druhá smyčka s druhou karabinou tak zálohuje tu první.

 

Systém “V”

Nazývá se tak proto, že svou konstrukcí připomíná písmeno V.

K úvazku je připevněn tlumič, jímž je protažena zhruba 2 m dlouhá lanová smyčka na koncích opatřená karabinami. Tlumič se nachází uprostřed smyčky.

Na ocelové lano se musí (!) cvakat jen jedna smyčka, druhá se ponechá volně viset, nebo se cvakne do poutka na sedáku či slaňovacího oka na sedáku. Při pádu se právě tato volná, nepoužitá smyčka vtáhne do tlumiče.

 

U obou systémů je nutno po pádu z tlumiče vysoukat vtaženou část smyčky ven, aby při dalším pádu byla znovu připravena část smyčky na vtažení do tlumiče !!

Způsob protažení smyčky tlumičem musí odpovídat návodu dodaném výrobcem tlumiče.

Tlumič je nejlepší přidělat ke kombinovanému úvazu, a to způsobem, jaký ukazuje obrázek dole.

 

Smyčky

Musí mít velkou nosnost. Nejlepší jsou z dynamického lana o průměru 9 mm - 11 mm. Lano použité na tyto smyčky musí být nové, kvalitní. Bylo-li do smyček často padáno, musí se smyčky vyřadit, a nahradit novými. Je-li v návodu na tlumič uveden přesný údaj o tom, jakého průměru má být lanová smyčka do tlumiče použita, musí se tento návod bezpodmínečně dodržet !!

Pro vytvoření si jistícího systému typu “Y” je potřeba cca 6 m lana na smyčky. Tolik proto, že při vázání se část délky spotřebuje v ohybech uzlů, a také na navázání se k úvazu.

Karabiny na klettersteigu

Také zdroj potíží. Karabiny jsou běžně konstruovány jako zámkem uzavřené háky, které mají unést lano, jenž je karabinou protaženo, a které ji zatěžuje ve směru její podélné osy. Na klettersteigu je problém, že k zatížení dojde po pádu, kdy se karabina zarazí o ukotvení ocelového lana. Zde je karabina zcela atypicky namáhána. Je lámána bočním zatížením. Na to není karabina konstruována a její nosnost v tomto směru není velká. Z toho vyplývá preferovat jistící systém “Y”, neboť při něm je možno mít v ocelovém laně zapnuté obě smyčky zároveň, kdy jedna druhou zálohuje.

Karabiny na konci smyček musí být od výrobce určené pro použití na klettersteig. Tyto karabiny se značí písmenem K v kroužku. Musí mít nosnost v podélné ose min. 25 kN, musí být opatřeny gumičkou či svorkou, která bude udržovat smyčku vždy v ohybu karabiny tak, aby karabina byla zatěžována v podélné ose, musí mít automatické pojistky. Automatické pojistky existují dvojího druhu. “Otočné”, které se otáčejí okolo zámku karabiny vpravo - vlevo, a “bajonetové”, které se po zámku karabiny posouvají nahoru - dolů. V žádném případě se nehodí karabiny se šroubovací pojistkou (závitem), jejich obsluha je zdlouhavá, a svádí k tomu se na pojištění zámku “vykašlat”.

 

Úvazy

Naprostou šíleností je používat samotný prsní úvaz. Samotný sedací úvaz také není vhodný, na klettersteigu vznikají až příliš tvrdé pády (viz. výše). V úvahu tak připadají jen kombinované a celotělové úvazy. Podniká-li člověk túru s batohem, musí celotělový nebo kombinovaný úvaz mít určitě!


Žebříky

Někdy je úsek trasy klettersteigu natolik obtížný, že je možno jej překonat jen po železném žebříku ukotveném ve skále. Je-li podél tohoto žebříku vedené ocelové lano, cvakají se karabiny do něj. Není-li tomu tak, a žebřík je samotný, pak se karabiny zásadně cvakají do svislé, podélné tyče žebříku (umožňuje-li to rozvor zámku karabiny). Jde o to, že v případě pádu karabina nejprve sklouzne po svislé tyči žebříku, a pak se zarazí o nejbližší vodorovnou příčku žebříku. A pokud se tato vodorovná příčka po straně vytrhne, karabina jen sklouzne dál po svislé tyči k následující vodorovné příčce. Při cvaknutí jen do vodorovné příčky by po jejím vytržení karabina vyklouzla ven, a následoval by pád do propasti. Neumožňuje-li rozvor zámku karabiny cvakat podélnou tyč žebříku, provádí se jištění tak, že se smyčkou obtočí podélná tyč žebříku, a karabina se cvakne zpět do pramenu smyčky.


Pohyb na klettersteigu a další turisté

Platí zásada, že na ocelovém laně v úseku mezi ukotveními se smí pohybovat pouze jeden člověk.

Je dobré sledovat trasu klettersteigu s výhledem dopředu, a jsme-li před nějakým místem, které je ohroženo padajícím kamením od jiných turistů výše, počkat až tito poodejdou. Rozhodně nevstupovat do míst, kam padá kamení. Tato místa a pohyb jiných turistů je nutno předvídat.


Další výbava


Přilba

Je naprostou nezbytností. Na trase klettersteigu se většinou pohybuje více lidí, a ti způsobují uvolňování kamenů ze skály, které mohou člověka zasáhnout. Dále je bez přilby nebezpečí, že při pádu se člověk úderem hlavy o skálu zraní. Přilba na klettersteigy musí svou konstrukcí být horolezecká. Různé vodácké, zednické nebo cyklistické přilby jsou svými konstrukcemi nevhodné.

Rukavice

Je vyloženě výhodné je mít sebou! Ocelové lano, jímž bývají trasy klettersteigů nejčastěji zajištěny, je tvořeno svazkem menších ocelových drátů. Někdy se tento snop drátů roztřepí, a jednotlivé ostny drátů dokáží bolestivě zranit dlaně rukou. Mimo to je celodenní šplhání rukama po ocelovém laně pro kůži rukou namáhavé samo o sobě. Člověk nezvyklý hrubé manuální práci má po jednodenní túře bez rukavic klidně puchýře a mozoly na dlani. Rukavice by měly být z pevného materiálu, kožené, dobré jsou kožené s pogumovanou dlaní. Nevhodné jsou pletené rukavice, kloužou po ocelovém laně a rychle se roztrhají.

Lano

Není vždy nutné. Na klettersteigu se používá jen v nepředpokládaných situacích. Je ale moudré sebou alespoň nějaké krátké lano mít (min. 20 - 30 m). Umožňuje si svépomocí zajistit úsek trasy, který není trvale zajištěn. Výhodné zvláště při zvratu počasí, kdy i jindy lehké úseky cesty se mění na obtížně průstupné terény. Vezme-li sebou družstvo turistů lano, pak je nutno ještě přibrat pro každou osobu:

slaňovací osmu s karabinou s pojistkou

kratší prusíkovací smyčku

dvě volné karabiny tvaru D

delší popruhovou smyčku

Nejzkušenější ze skupiny by měl mít volných karabin více (okolo pěti, šesti), aby mohl zbudovat lanové zábradlí (ukotvit fixní lano). Tento manévr již předpokládá zkušenosti s pohybem v horolezeckém prostředí, a manipulací s horolezeckou výzbrojí.

Některé klettersteigy jsou budovány tak, že v určitých rozestupech jsou ve skále osazeny jen železné kramle, a úseky mezi nimi jsou zcela nejištěny. Na takovýchto klettersteigech, chce-li se člověk jistit, je lano nezbytností.


Další doporučená výstroj

Výlet na klettersteig lze chápat jako jakýsi usnadněný vstup do exponovaného vysokohorského prostředí. Jak je to prostředí krásné, tak i dokáže být velmi nehostinné. Každý, kdo se do něj vydá, by sebou měl mimo jiné mít :

kvalitní obuv (pohorky s dobrým vibramem)

základní lékárničku

čelovou svítilnu

rezervní oblečení do špatného počasí (šusťákovou větrovku a kalhoty, čepici)

žďárského vak na nouzový bivak

mapu, buzolu a výškoměr

Zpět nahoru
Zpět na obsah
 

Mireček company (2000-2006)