Dnes je
 

Navazování


Zpět na obsah

Základní rozdělení způsobů navazování

Navázání se na lano je spojení horolezeckého lana s horolezeckým úvazem, popřípadě s tělem lezce. Navázání se může provést třemi základními způsoby:

  • přímým spojením lana a úvazu
  • nepřímým spojením lana a úvazu s vložením mezičlánku
  • přímým navázáním lana na tělo lezce (nouzové)

Při nepřímém spojení se jako vložené mezičlánky používají buď karabiny, nebo pomocné smyčky z krátkého kusu lana či popruhu. Mezičlánky představují v navazování další prvek, a logicky tak mohou při své případné nekvalitnosti celé navázání znehodnotit. Proto je nutno vloženým mezičlánkům v navázání věnovat pozornost a dbát na jejich kvalitu. Vůbec nejlepší je kdykoliv, kdy to je možné, se navazovat přímo. Přímé navázání má přednost.


Přímé spojení

Pro použití samotného sedacího úvazu.

Při samotném použití sedacího úvazu je bod navázání pod těžištěm lidského těla, a při nekontrolovaném pádu hrozí převrácení hlavou dolů!

Důležité upozornění: Lano se bezpodmínečně musí do sedáku vkládat tak, jak doporučuje výrobce sedáku, je-li nám tento údaj znám.

U nejčastěji prodávaného typu sedáku v Česku je správné provlečení lana znázorněno na obrázku vlevo. Rozhodně by u tohoto typu sedáku bylo chybou se navázat jen k jistícímu oku sedáku /to je to oko, které je na přední straně sedáku a spojuje bederní pás a nohavice/. V případě poškození švů jistícího oka a jeho prasknutí by bylo lano okamžitě a nenávratně odděleno od sedáku. Avšak je-li lano správně vedeno přes bederní pás a spojovací pás nohavic sedáku, tak tyto se vzájemně zálohují, a prasknou-li například nohavice, člověk zůstane, byť krkolomně, viset aspoň v bederním pásu.

Poznámka: destrukce sedáku je nepravděpodobná, nanejvýš se může vypárat několik švů; větší destrukce pak už značí nekvalitnost výroby sedáku.

Lezení v samotném sedáku je asi nejčastější způsob navazování, který volí sportovní lezci na skalkách a umělých stěnách. Používání samotného sedáku je pro některé lidi téměř módní záležitostí. Nutno opět varovat - při použití samotného sedáku hrozí při zachycení pádu převrácení hlavou dolů, těžiště těla je nad bodem navázání!

Lezci používající jen sedák musí být zkušení, ovládat odskoky od skály, musí mít nad pádem kontrolu. Pády musí být krátké, neboli postupové jištění musí být blízko sebe. Také musí být postupové jištění kvalitní. Více k této problematice na stránce Úvazy.

Pro připevnění lana k úvazu je možno použít různé smyčky vázané na laně. Zde je přehled některých z nich:

Osmičková smyčka

Bezpečným způsobem jak se navázat je použití Osmičkové smyčky vázané osmičkovým uzlem. Tento uzel nejeví žádné tendence se rozvazovat, a naopak po silném utažení je celkem dobře rozvazovatelný (nutno tuto informaci brát s rezervou, pokud se uzel fest utáhne po např. tvrdém pádu, tak rozvázání bude pochopitelně pracnější). Koncový cancour nechť je dlouhý cca 15 cm. Pokud máte podezření, že na vašem laně se špatně utahují uzly, navažte koncovým cancourem pojistný uzlík, který obchvátí pevný pramen lana.

Vůdcovská smyčka

Dalším způsobem je použití Vůdcovské smyčky. Také nejeví tendence se rozvazovat, ale po silném utažení je povolení uzlu značně namáhavé. Koncový cancour nechť je dlouhý cca 15 cm. Pokud máte podezření, že na vašem laně se špatně utahují uzly, navažte koncovým cancourem pojistný uzlík, který obchvátí pevný pramen lana.

Jednoduchá dračí smyčka

Dračí smyčka vázaná dračím uzlem naopak po silném utažení jde dobře rozvázat, ale má několik jiných závažných nedostatků. Při obvodovém zatížení se rozvazuje, a také má tendenci se při nezatíženém stavu samovolně rozvazovat. Je nutné ji vylepšovat pojistným uzlíkem bránícím rozvázání. Tento pojistný uzlík je možno vázat buď jako: 1.vnější (mimo vlastní dračí uzel), nebo jako: 2.vnitřní (koncový cancour lana je protažen vlastním dračím uzlem).

Jednoduchá dračí smyčka se dá v nouzi využít na přímé navázání lana na tělo lezce (viz níže v textu "Nouzová navázání").

Jednoduchá dvoj-závitová dračí smyčka

(Často se lze setkat s spíše názvem Dvojitá dračí smyčka. To však není přesné. Dvojitá smyčka je ta, jenž má dvě oka. A to v tomto případě není. Zde je pouze dvojitá aplikace závitu, tedy dvojitý dračí uzel. Je totiž třeba rozlišovat pojem "smyčka" a "uzel".)

Jak bylo zmiňováno v předchozí části, Jednoduchá dračí smyčka se při obvodovém zatížení rozvazuje. A proto byla vymyšlena tato dvoj-závitová varianta, která tomuto obvodovému rozvazování zabraňuje. Navíc má dvoj-závitová forma smyčky vyšší nosnost oproti jednoduché. Váže se obvyklým způsobem, jenom s tím rozdílem, že na začátku se udělají dvě "jezírka" - viz.obrázek [5].

Bohužel, i když je tato dvoj-závitová varianta odolná proti rozvázání při obvodovém zatížení, stále má další negativní vlastnost typickou pro dračí uzel, a to přílišnou náchylnost k samovolnému rozvázání. Proto se stále doporučuje dělat pojistný uzlík. Znovu je možno jej dělat buď jako vnější, nebo vnitřní.

Vázání vnějšího pojistného uzlíku je zcela totožné s postupem, jak bylo uvedeno výše v textu v části pojednávající o Jednoduché dračí smyčce.

Rovněž i vázání vnitřního pojistného uzlíku je totožné s postupem jako u Jednoduché dračí. Ovšem nutno podotknout, že vzniklý uzel je značně nepřehledný (špatná vizuální kontrola), a je i nepříjemně "kulovitě" vytvarovaný, a tak při lezení, zvláště když se tělem tiskneme na skálu, trochu překáží. Navíc při této dvoj-závitové formě uzlu se vnitřní pojistný uzlík hůře utahuje, a tak trošku hrozí jeho samovolné rozvázání.

Další způsoby...

Devítková smyčka - Existují ještě jiné druhy smyček, ale ty se v praxi příliš nepoužívají. Například Devítková smyčka. Ta má skvělé parametry, co se nosnosti týče, ale je poměrně dost nepřehledná a tudíž je u ní větší pravděpodobnost, že ji člověk uváže špatně a nevšimne si toho. Z toho důvodu není Devítková smyčka mezi horolezci příliš oblíbena. Přesto je dobré se této smyčky zastat - pokud totiž máme nějakým způsobem oslabené lano (tenké lano, mokré lano, opotřebované lano), je použití Devítkové smyčky nanejvýš doporučeníhodné! Návod na provázání koncem lana. Koncový cancour nechť je dlouhý cca 15 cm. Pokud máte podezření, že na vašem laně se špatně utahují uzly, navažte koncovým cancourem pojistný uzlík, který obchvátí pevný pramen lana.

Rybářská smyčka - Dále by se mohla k navázání na lano použít Jednoduchá rybářská, ta je ale zase příliš ohrožena snadným rozvázáním. Lepší je pak dělat Rybářskou smyčku s dvojitým rybářským uzlem, ale v ní se zase onen Dvojitý rybářský uzel přespříliš utahuje, a tak povolení bývá někdy velmi pracné. Rybářská smyčka je pro navázání se na lano buď příliš nebezpečná, nebo nepraktická, zkrátka vůbec se nepoužívá.


Pro použití samotného prsního úvazu

Pro vázání smyček na konci lana platí ty samé uzly, co u sedacího úvazu, tj. nejlépe se hodí Osmičková smyčka.

Pozor! Samotný prsní úvaz se nemá používat, navázání na něj přichází k úvahu jen v nouzi, kdy není jiná možnost (např. po ztrátě ostatní výstroje). Při delším /časově/ visu v prsáku na laně může nastat tzv. ortostatický šok, což je kolaps oběhové a následně nervové soustavy těla v důsledku nerovnoměrné cirkulace krve v těle. Prsák se totiž při visu výrazně zařízne do podpaždí a stlačí hrudník. Už po 2 min. má lezec paralyzovány ruce, a bez cizí pomoci se nevyprostí. Do půl hodiny nastává bezvědomí. Tak do 1 až 2 hodin je jistá smrt.

Samotné navázání je nutné vylepšit stoupací prusíkovací smyčkou na dvojato dlouhou cca 1,5 m, která se naváže na lano cca 30 cm nad navazovacím uzlem, kterým je lano připevněno k prsnímu úvazu, a protáhne se vnitřkem prsního úvazu (prostorem mezi prsním úvazem a hrudí lezce). Dolní konec prusíkovací smyčky si lezec může během lezení, kdy prusík nepotřebuje, smotat a dát třeba do kapsy, aby nepřekážel. Jakmile přejde do visu v laně, musí prusík vyndat a dolní konec svěsit k nohám, a jednou nohou si do oka smyčky stoupnout. Tíha lezce se tak přenese na prusíkovací smyčku, prsní úvaz se odlehčí (již nebude tak akutní nebezpečí náhlého rozvinutí ortostatického šoku), a prsní úvaz bude sloužit v tuto chvíli jen k tomu, aby se trup lezcova těla nepřevrátil dozadu. Nutno však říci, že ani ve stoje v prusíkovací smyčce nikdo věčně nevydrží, a urychlené vyproštění se z visu je žádoucí.


Pro použití kombinovaného úvazu

Při jakémkoliv navázání na kombinovaný úvaz je nutno dosáhnout toho, aby zatížení během visu působilo na oba úvazy, sedací i prsní, a to tak, že jako první se má do záběru dostat sedací úvaz. Dosáhne se toho tím, že se oko (smyčky na laně, nebo pomocné smyčky) procházející sedákem udělá trochu menší, kratší. Prsák se má dostat do záběru (zatížení), až když se trup těla mírně zakloní dozadu - viz.obrázek [7b]. Proto se oko smyčky procházející prsákem dělá slabounce volnější. Každopádně poté, co se navážeme na kombinovaný úvaz, tak vždy provedeme kontrolu díla. Postavíme se rovně, normálně vzpřímeně, rukou uchopíme lano, za které případně budeme viset, a zvedneme jej nad hlavu, aby bylo svisle vedené nahoru a zatáhneme za něj. Musíme cítit, že lano nám tahá za sedák, zatím co na prsáku se tah téměř nijak neprojevuje. Poté provedeme záklon trupu dozadu, a při tom musíme pociťovat, že prsák se dostává do záběru. Zároveň bychom se měli cítit poměrně volně, kombinovaný úvaz by nás neměl nějak zásadně omezovat v pohybu.

Dvojitá protisměrná osmičková smyčka

Opět bezpečným způsobem navázání se je užití Osmičkové smyčky. Vzniklý trojitý protisměrný osmičkový uzel je sice poněkud na pohled objemný, ale jeho tvar je spíše zploštělý, a tak kupodivu při lezení moc nepřekáží (nutno toto konstatování brát s rezervou, kdo je zvyklý na objemově menší uzle, bude při prvním setkání s tímto uzlem "ohromen", ale jde si na to zvyknout). Oko vedené prsákem má být o malinko volnější, aby prvotní zatížení působilo na sedák. Prsák se má dostat do záběru až když se trup těla trochu zakloní dozadu. Nejeví žádné tendence k rozvazování, a po silném utažení jde celkem dobře rozvázat. Nic se nepokazí, nechá-li se koncový cancour lana delší pro navázání pojistného uzlíku, ale není to vyloženě nutnost. Je téměř nemyslitelné, že by se Dvojitá protisměrná osmičková smyčka celá samovolně rozvázala. Uvázání uzlu sebere poměrně hodně lana. Pro dospělého člověka je k uvázání potřeba cca 2 m lana. O tuto délku se nám tak zkrátí lano potřebné k natažení v terénu. (Např. z 50 m lana, pokud se tímto uzlem navážou jak prvolezec, tak druholezec, zůstane pro akci cca 46 m). Jako většina modifikací Osmičkového uzlu je i tento dobře vizuálně kontrolovatelný, a tudíž vhodný pro nováčky. Tento způsob navázání lze hodnotit jako velmi bezpečný. J

Návod na vázání: Na laně se udělá první osmičkový uzel. Konec lana se provlékne sedákem, a zpět se protisměrně provede už udělaným osmičkovým uzlem. (V této chvíli je člověk navázán normální osmičkovou smyčkou k sedáku). Zatím uzel neutahovat. Nyní konec lana, který musí být dostatečně dlouhý, se provlékne prsákem, a vede se zpět do uzlu. Protisměrně se vede podél dvou pramenů již udělaného osmičkového uzlu. Prameny lana v uzlu je dobré srovnat. Nyní se uzel utáhne.

Dvojitá protisměrná vůdcovská smyčka

Vůdcovská smyčka tvořená trojitým protisměrným vůdcovským uzlem- také dobře drží, objem uzlu není na první pohled tak velký jako u dvojitého protisměrného osmičkového uzlu, ale jeho kulovitý tvar je méně praktický. Při lezení v těsných komínech, nebo přes hrany převisů trochu překáží. Opět oko vedené prsákem má být o malinko volnější, aby prvotní zatížení působilo na sedák. Prsák se má dostat do záběru až když se trup těla trochu zakloní dozadu. Jako všechny druhy vůdcovského uzlu jde o něco hůře rozvázat po silném utažení.

Dvojitá vůdcovsko-rybářská smyčka

Jedná se vlastně o prokombinování dvou druhů smyček, a to Vůdcovské smyčky a Rybářské smyčky. Nejprve se Vůdcovskou smyčkou prováže sedací úvaz, koncový cancour se nechá trochu delší, tak cca 60 cm. Právě koncový cancour se provede skrze prsní úvaz, a dále se vede středem Vůdcovského uzlu. Na závěr se koncovým cancourem uváže pojistný malý vůdcovský uzlík tak, aby obchvacoval pramen Vůdcovské smyčky, který prochází sedacím úvazem. Pro lepší názornost. Jako u všech navazování na kombinovaný úvaz - oko vedené prsákem má být o malinko volnější, aby prvotní zatížení působilo na sedák. Prsák se má dostat do záběru až když se trup těla trochu zakloní dozadu.

Dvojitá dračí smyčka

Dvojitá dračí smyčka má obvyklé výhody dračího uzlu. Jde dobře povolit po silném utažení, uzel má malý objem a nepřekáží. I u ní je nutno dělat oko vedené prsákem o malinko volnější, aby prvotní zatížení působilo na sedák. Prsák se má dostat do záběru až když se trup těla trochu zakloní dozadu. Velkým nedostatkem Dvojité dračí smyčky je množství různých variant uzlu, kdy některé varianty jsou bezpečné, jiné nebezpečné. Přičemž hlavním nebezpečím je obvyklý neduh Dračí smyčky, a to nebezpečí rozvázání jedné ze smyček obvodovým zatížením. Ale navíc se přidávají další problémy, které Jednoduchá dračí smyčka například vůbec nemá, a to např. utahování jedné ze smyček při visu na laně. Aby toho nebylo málo, tak jednotlivé varianty jsou si velmi podobné, a tak vizuální kontrola je poměrně obtížná. Zvyšuje se tak pravděpodobnost chyby ze strany uživatele.

Zvláštní kapitolou je terminologie ohledně Dračích smyček. Vládne zde úplné zmatení jazyků. Problém je v tom, že smyčka se nazývá "dvojitá", protože má dvě oka, což je správně. Ale tradičně se "dvojitá" nazývá také jednoduchá dračí smyčka, která má ale dva závity, čili je tvořena dvojitým uzlem (Pozn. - Vícenásobná aplikace závitů ovlivňuje názvosloví pro uzel, ne pro smyčku. Rozlišování mezi pojmy uzel a smyčka je důležité!). Nu a neštěstí je, že i "dvojitá" (míněn počet ok) smyčka se dá dělat se dvěmi závity. Teoreticky by tak podle starších názvů vznikla "Dvojitá dvojitá dračí smyčka", což jak vidno, je název na nic. Proto zde bude v textu použita terminologie dosud neznámá, ale zato přesná, bránící se zmatku. Aby bylo vše jasné, zde je obrázek [9] se schématem. Rovněž popisu velmi pomáhá ona skautská pohádková nápověda - "Drak vylézá s jezírka, atd., atd. ..." - která je univerzálně známým popisem uzlu.

 

  • Dvojitá dvoj-závitová dračí smyčka (dvojjezírková varianta):

Dvojjezírková se nazývá proto, že ony dva závity jsou to, čemu se podle skautské nápovědy říká "jezírko". Dvojjezírková varianta uzlu má takové své dvě pod-varianty. Pro jejich rozlišení je určující, kam se lano váže jako první, zda do prsáku, nebo do sedáku. Je-li lano jako první vázáno do prsáku, je to "prsáková varianta". Je-li jako první vázáno do sedáku, je to "sedáková varianta".

Tzv. prsáková varianta:

I tato prsáková varianta má své dvě další pod-varianty, a to dolní a horní. U dolní varianty hrozí , že při visu dojde k utažení oka procházejícím prsním úvazem (případný vis tak zatíží pouze prsní úvaz). Pokud je ale uzel navázán tou horní variantou, je uzel funkční a lano v něm drží. Dokonce při této horní variantě je nebezpečí rozvázání při obvodovém zatížení minimální, a to jak u smyčky v prsáku, tak u smyčky v sedáku. Ale pro jistotu se pojistný uzlík doporučuje dělat! Pojistný uzlík se váže jako vnější, a okolo pramene lana, který z uzlu vychází (tedy na ten, za který se bude viset).

A nyní podrobně: Jak se uzel (tzv. “dvojjezírková prsáková varianta”) váže, pro zjednodušení použito skautské nápovědy pro vázání Dračího uzlu:

Na laně se udělá překřížením oko (tedy první jezírko a první princezna /"velká", neboť to je vlastně lano, které člověk za sebou táhne při lezení/), pak se konec lana vede prsákem, a potom zespodu skrz (zatím ještě jedno) jezírko nahoru (toť jako drak), obtočí se "velká" princezna zprava do leva, a drakem zpět do jezírka. Nyní se lano vede skrz sedák zprava do leva, a z něj zpět k uzlu. Teď se začne dělat druhé jezírko, a NASTÁVÁ NEBEZPEČÍ! Koncem lana se jakoby "kopíruje" již první jezírko. Pokud se lano vedoucí od sedáku vede DOLE (tedy kopíruje se jezírko spodem, tj. prvního jezírka se dotýká zespodu), a provede se vzorně na okolo (vznikne tak druhé jezírko) a pak i pod lanem přicházejícím ze sedáku, a vyvede se do sevření draka podél velké princezny jako druhá, malá princezna (toť vlastně cancour, kterým se pak udělá pojistný uzlík), pak je zle. Člověk si uzel urovná (druhé jezírko zůstane vespod, jako dolní). --- A teď se zatáhne za lano vycházející z uzlu (za to, do kterého by se padalo, a ve kterém by se viselo). Smyčka vedoucí k prsáku se lehce utahuje!!! Přitom pojistný uzlík ničemu nezabrání, je zcela mimo. Prsák je stažen okolo hrudníku, smyčka (oko) vedená prsákem je zcela zkrácena. Vis tak přechází ze sedáku do prsáku, který se nepříjemně zařízne do podpaždí.

Má-li člověk větší prsák, tak to tak hrozné není, část tíhy pořád ještě bere i sedák (lanová smyčka, oko od uzlu k sedáku se napne, byla-li vyrobena při navazování kratší!). Ale má-li člověk prsák menší a sám o sobě těsný, je pak zaříznutí prsáku silné.

Je zajímavé, že když se druhé jezírko udělá jako horní, tak ten uzel funguje, a při zatížení se zadrhne a drží. A to jsou právě ony dvě pod-varianty Dvojité (dvojjezírkové prsákové) dračí smyčky - kopírování jezírka shora nebo zdola - kdy jedna varianta funguje, a druhá ne. A přitom se od sebe tak málo liší, že vyvarovat se chyby třeba u začátečníků může být těžké.

Tzv. sedáková varianta: (viz.obrázek [11])

Při této variantě konečně Dvojitá dračí smyčka je v pořádku a funguje. Lano v uzlu drží, při tahu za jakýkoliv pramen se v uzlu neposouvá, a ani se obě smyčky při obvodovém zatížení nerozvazují. Přesto se pojistný uzlík doporučuje dělat. Pojistný uzlík se váže jako vnější, a okolo pramene lana, který z uzlu vychází (tedy na ten, za který se bude viset).

Návod na vázání (tzv. dvojjezírková sedáková varianta): Na laně se udělá překřížením oko (první jezírko a první princezna), pak se konec lana vede sedákem, a potom zespodu skrz (zatím ještě jedno) jezírko nahoru (toť jako drak), obtočí se princezna zprava do leva, a drakem zpět do jezírka. Nyní se lano vede skrz prsák zleva doprava, a z něj zpět k uzlu. Koncem lana se jakoby kopíruje první jezírko a pak se konec lana vyvede ven z uzlu coby druhá princezna.

  • Dvojitá dvou-ohybová dračí smyčka (dvoudračí varianta):

Dvoudračí se nazývá proto, že onen ohyb lana, který obchvacuje pramen lana, jenž z uzlu vychází, se podle skautské nápovědy nazývá drak. Nu a protože v této formě uzlu jsou ony ohyby dva, tak dvoudračí. I tato varianta má dvě pod-varianty, a to prsákovou a sedákovou, podle toho, kam se lano váže jako první.

Tzv. prsáková varianta

U dvoudračí prsákové varianty se při obvodovém zatížení oka, které prochází sedákem, toto oko úplně snadno rozváže. Proto je nutné tento uzel vylepšit použitím pojistného uzlíku bránícího rozvázání, a to nejlépe dvojitým rybářským uzlem. Pojistný uzlík se váže jako vnější, a na pramen smyčky. Nejlépe na tu, která prochází prsákem.

Návod na vázání (tzv. "dvoudračí prsákové varianty"): Na laně se udělá překřížením oko (první jezírko a první princezna ), pak se konec lana vede prsákem, a potom zespodu skrz (zatím ještě jedno) jezírko nahoru (toť jako drak), obtočí se princezna zprava do leva, a drakem zpět do jezírka. Nyní se lano vede skrz sedák zprava doleva, a z něj zpět k uzlu. Koncem lana se pokračuje zespodu skrz jezírko (z jezírka vyleze druhý drak), zprava doleva se podruhé obtočí jediná princezna, a koncem lana (druhým drakem) shora zpět do jediného jezírka. Cancourem se udělá pojistný uzlík na oku (smyčce) lana zavedeném do prsáku. Pojistný uzlík raději dělat dvojitým rybářským uzlem!!

Tzv. sedáková varianta

U dvoudračí sedákové variantě vše drží jak má. Lano se nijak neposunuje při zatížení v uzlu, ani oka smyček se nerozvazují při obvodovém zatížení. Přesto se pojistný uzlík doporučuje dělat, a to jako vnější, nejlépe na prameni smyčky, která prochází prsákem.

Návod na vázání (dvoudračí sedákové varianty): Na laně se udělá překřížením oko (první jezírko a první ), pak se konec lana vede sedákem, a potom zespodu skrz (zatím ještě jedno) jezírko nahoru (toť jako drak), obtočí se princezna zprava do leva, a drakem zpět do jezírka. Nyní se lano vede skrz prsák zleva doprava. Poté se konec lana vede zespodu skrz jezírko (z jezírka vyleze druhý drak), zprava doleva se podruhé obtočí jediná princezna, a koncem lana (druhým drakem) shora zpět do jediného jezírka.

Závěrem o Dvojitých dračích smyčkách: Mohlo by se zdát, že uvedený přehled všech variant je už vyčerpávající, ale není tomu tak. V modifikování Dvojité dračí smyčky je možno ještě pokračovat. Ony jezírka nebo draci se totiž nemusejí apriori dělat souběžné, ale také je možno dělat je jako protisměrné (tedy jednou po směru hodinových ručiček, a podruhé při kopírování proti směru hodinových ručiček). A hned máme další varianty. Ale to už nechávám v moci čtenáře, ať si s tím pohraje, chce-li. Nicméně, jak je z uvedeného zřejmé, Dvojitá dračí smyčka vyžaduje mnoho pozornosti při vázání. Tato smyčka se všemi svými variantami není vhodná pro začátečníky. Její vizuální kontrola rovněž není jednoduchá.

Navázání v přímce

V Česku lze na prodávaných úvazcích (např. Hudy-sport, RockEmpire) často nalézt návody, jak se na kombinované úvazy navazovat - viz.obrázek [13]. (Na obrázku vlevo je přímé spojení, vpravo s vloženou smyčkou jako mezičlánek mezi lanem a sedákem, přičemž k prsáku je spojení přímé. Vložená smyčka musí být dostatečně nosná, aspoň 22 kN.) Přičemž lano se k úvazu připevňuje Osmičkovou smyčkou.

Tyto a podobné verze navazování nejsou špatné, co se týče hlavní funkce kombinovaného úvazu (chránit před přetočením hlavou dolů). Ale jsou zbytečně nepohodlné. Proč? Navazovací oka sedáku a prsáku jsou totiž v jedné přímce, tu představuje svisle napnuté lano. Hruď člověka je v takovém posedu nepřirozeně táhnuta vpřed, tělo je v takové toporné, prkenné poloze. Přitom daleko pohodlnější je takový posed, kdy máme možnost se trupem těla mírně zaklonit a o prsák se jakoby opřít, přibližně jako když sedíme na židli viz. obrázek [14]. Právě proto, aby se toho dosáhlo, je lepší používat dvojité smyčky (viz.ostatní odstavce zde textu), které se jakoby rozdvojují do vidlice.


Nepřímé spojení s vložením mezičlánku

Pro použití samotného sedacího úvazu

Před použitím vloženého mezičlánku je dobré se zamyslet, zda je vůbec potřeba. Pokud se navazujeme na konec lana, tak většinou platí, že lano jde provléci sedákem stejně, jako bychom provlékali mezičlánek (smyčku, karabinu). Tak proč to dělat. Přímé spojení lanem je vždy bezpečnější a tak by se mu měla dávat přednost.

Přesto existuje jedna situace, kdy je vložení mezičlánku nejelegantnějším řešením. Je to v situaci, kdy se potřebujeme navázat doprostřed lana. Na laně se udělá Vůdcovská smyčka ("Krejčík"), a ta se k sedáku připne karabinou k jistícímu oku sedáku. Takto navázán smí člověk lézt pouze s horním jištěním, např. jako druholezec. Karabina k tomu použitá musí mít pojistku zámku! Nosnost karabiny v podélném směru při zavřeném zámku musí být min. 25 kN v podélné ose karabiny, a 7 kN napříč karabinou. Nemá-li člověk u sebe karabinu s pojistkou, je nutno použít dvě karabiny zároveň, které se k sobě přiloží zrcadlově obráceně, aby jejich zámky nebyly shodně orientované stejným směrem.

Tip: I když je karabina opatřena pojistkou zámku, není to vždy zárukou, že nedojde k nechtěnému otevření zámku. U karabin s obyčejnou šroubovací pojistkou se stává, že člověk často zapomene na její zatažení. Ani karabina s automatickou pojistkou není proti selhání imunní - při vší smůle se může stát, že za pojistku karabiny se zachytí tenké vlákno opletu lana a tahem se pojistka otevře. Při navázání se přes karabinu je nutno být opatrný a kvalitu navázání, a především uzavření karabiny, průběžně kontrolovat. Jsme-li v situaci, kdy chceme mít téměř absolutní jistotu, že k selhání nedojde, pak se doporučuje použít souběžně dvě karabiny s pojistkami.

Pokud bychom přeci jenom chtěli jako mezičlánek použít pomocnou smyčku, je nejlépe, když je to popruhová smyčka do okruhu sešitá švem (musí mít nosnost 22 kN), a sedákem provlečená "na dvojato". Jinak se na spojení pomocné smyčky do okruhu se hodí protisměrný osmičkový uzel. Uzlem spojený popruh by měl být dimenzován minimálně na 15 kN, avšak to je opravdu nejzazší spodní hranice nosnosti. Raději pro navázání používat smyčky nosnější, zvláště když na nich vážeme uzly, kde dochází ke ztrátě pevnosti. Pokud je vložená smyčka opravdu dostatečně nosná, a je v sedáku protažená tak, jak výrobce doporučuje zatěžovat sedák, může takto být navázán i prvolezec.


Pro použití samotného prsního úvazu

Také při případném (v nouzi) použití prsáku je lepší dát přednost přímému spojení. Pouze pokud bychom se opět navazovali doprostřed lana, tak nastane situace, kdy je lepší použít hned dva mezičlánky. Do prsáku se naváže pomocná smyčka spojená do okruhu protisměrným osmičkovým uzlem. Uzlem spojená smyčka by měla být dimenzována minimálně na 15 kN, avšak to je opravdu nejzazší spodní hranice nosnosti. Raději pro navázání používat smyčky nosnější, zvláště když na nich vážeme uzly, kde dochází ke ztrátě pevnosti. Nejlépe je, když je to popruhová smyčka sešitá do okruhu švem, pak ale musí mít nosnost 22 kN. Do oka této pomocné smyčky se cvakne karabina s pojistkou zámku (karabina musí mít nosnost 25 kN), a tou se pak připojujeme na Vůdcovskou smyčku ("Krejčík") vázanou na laně.

Pokud by se jako mezičlánek použila jen samotná karabina, není to ideální, většinou se karabina dostane do podélné polohy mezi oky prsáku, a lano pak může karabinou působit napříč, kdy má karabina menší nosnost. Úplnou hrůzou by bylo zatížení napříč směrem na zámek.

Opakování: Pozor! Samotný prsní úvaz se nemá používat, navázání na něj přichází k úvahu jen v nouzi, kdy není jiná možnost (např. po ztrátě ostatní výstroje). Při delším /časově/ visu v prsáku na laně může nastat tzv. ortostatický šok, což je kolaps oběhové a následně nervové soustavy těla v důsledku nerovnoměrné cirkulace krve v těle. Prsák se totiž při visu výrazně zařízne do podpaždí a stlačí hrudník. Už po 2 min. má lezec paralyzovány ruce, a bez cizí pomoci se nevyprostí. Do půl hodiny nastává bezvědomí. Tak do 1 až 2 hodin je jistá smrt.

Samotné navázání je nutné vylepšit stoupací prusíkovací smyčkou na dvojato dlouhou cca 1,5 m, která se naváže na lano cca 30 cm nad navazovacím uzlem, kterým je lano připevněno k prsnímu úvazu, a protáhne se vnitřkem prsního úvazu (prostorem mezi prsním úvazem a hrudí lezce). Dolní konec prusíkovací smyčky si lezec může během lezení, kdy prusík nepotřebuje, smotat a dát třeba do kapsy, aby nepřekážel. Jakmile přejde do visu v laně, musí prusík vyndat a dolní konec svěsit k nohám, a jednou nohou si do oka smyčky stoupnout. Tíha lezce se tak přenese na prusíkovací smyčku, prsní úvaz se odlehčí (již nebude tak akutní nebezpečí náhlého rozvinutí ortostatického šoku), a prsní úvaz bude sloužit v tuto chvíli jen k tomu, aby se trup lezcova těla nepřevrátil dozadu. Nutno však říci, že ani ve stoje v prusíkovací smyčce nikdo věčně nevydrží, a urychlené vyproštění se z visu je žádoucí.


Pro použití kombinovaného úvazu

Někdy je možno se pro tento způsob navázání setkat s pojmenováním "alpský způsob navázání", nebo "německý způsob navázání".

Zde se uplatní jako vložený mezičlánek pouze smyčka, nejlépe popruh. Jeho nosnost musí být minimálně 15 kN, avšak to je opravdu nejzazší spodní hranice nosnosti. Raději pro navázání používat smyčky nosnější, zvláště když na nich vážeme uzly, kde dochází ke ztrátě pevnosti. Nosnost popruhu se zjišťuje podle tenkých proužků (tzv.kontrolní nit) na jedné straně popruhu. Jeden proužek vždy značí nosnost 5 kN. Nebo je také možno použít smyčku kulatého průřezu, ale to minimálně o průměru 9 mm, ideální je použít smyčku z kusu lana o průměru 10,5 mm. Použitá smyčka musí být kvalitní a zachovalá! Nějaká "odrbaná stařešina" se k navázání použít nesmí!

Na popruhu nebo lanové smyčce se vytvoří vůdcovským uzlem první oko, ve kterém je sedací úvaz, a druhé oko, ve kterém je prsní úvaz, se vytvoří už jen skotským uzlem. Lano se prováže skrz obě oka smyčky přes vůdcovský uzel, který oka spojuje. Oko smyčky procházející prsním úvazem musí být o trochu volnější než oko procházející sedákem. Při případném visu musí tíha jako první působit na sedák, prsák se má do zatížení dostat až při záklonu trupu těla dozadu. Pro smyčky tvořené na laně platí to samé, co pro přímé navazování se na samotný sedací úvaz, tzn. nejlépe se hodí Osmičková smyčka. Tento způsob navázání lze hodnotit jako velmi bezpečný. J

Nosnost smyček použitých při navázání jako mezičlánek

Jak mají být smyčky, které člověk zakomponuje do navázání, nosné? Horolezecké úvazy (sedací, celotělový), aby splňovaly normu EN 12277, jsou zkoušeny, a to tak, že se obléknou na dřevěnou figurínu a posléze jsou vystaveny působení síly. Úvazy musí vydržet sílu 15 - 15,3 kN. Proto je dobré, aby jakákoliv smyčka, která se vkládá mezi úvaz a lano, měla aspoň také minimálně takovou nosnost. Zkrátka aby  nepředstavovala slabší článek. Pokud se však na smyčce váže uzel, pozor na ztrátu pevnosti v uzlu! Rovněž je třeba počítat s určitou únavou materiálu, smyčka časem stárne, odírá se a ztrácí pevnost. A při vší upřímnosti, málokdo si na každé lezení bere vždy úplně novou smyčku. Z těchto všech důvodů je proto dobré používat smyčky spíše předimenzované. Buď popruh se čtyřmi proužky (tzn. aspoň 20 kN), nebo kus lana kulatého průřezu o průměru cca 9 - 11 mm.

Tip: Nosnost popruhů nemusíme zjišťovat jen podle tenkých proužků (kontrolních nití). Pokud si popruh kupujeme v obchodě, musí být nosnost udána na cívce, na níž je popruh uskladněn. Nemusíme tak vědět pouze předpokládanou maximální nosnost odstupňovaně po násobcích pěti, ale můžeme znát přesnou nosnost popruhu.

 


Nouzové způsoby navázání

Dračí smyčka

Navazuje se okolo hrudníku, a jde uvázat jen na konci lana. I když to nelze považovat za úplně bezpečný způsob navázání, lze opravdu v nouzi takto jistit i prvolezce při jeho pádu. Navázání lze provést dokonce jen jednou rukou , takže jsme schopni se na lano navázat i v případě, kdy se druhou rukou musíme držet za skálu, abychom jinak nespadli. Aby smyčka nesklouzávala k pasu člověka, je dobré ji vylepšit kšandičkami, které člověk snadno zhotoví, pokud udělá delší koncový cancour lana vycházející z uzlu. Uzel na hrudi se posune trochu na stranu, a pramen koncového cancouru vedeme přes rameno na záda, tam podebere pramen smyčky, a opět se přes druhé rameno člověka vede zpět na hruď, kde se uzlíkem naváže na pramen smyčky - viz.obrázek [16]. Vis v Dračí smyčce není pohodný, výrazně řeže v podpaždí.

Vůdcovská smyčka

Zde je obrázek [17]. Váže-li se na konci lana, pak se koncový cancour musí nechat delší a zajistit ho pojistným uzlíkem. Ale také se dá vázat i uprostřed lana, což je největší přínos tohoto způsobu navazování. Uplatní se tak v situaci, kdy se na jedno lano musí navázat víc jak dva lidé. Vůdcovský uzel je dobré vázat úhledně a pevně jej utáhnout. Také je nutno dodržet na obrázku šipkou naznačené protažení konce oka "kšandičky" skrz uzel ve směru od těla pryč. I tak třeba podotknout, že vis v tomto navázání není nijak pohodlný, pramen lana vedený přes rameno ("kšandička") výrazně řeže do krku, stahuje se a téměř škrtí.

Proto je lepší navázání vylepšit tím, že na "kšandičkovém" oku (po jeho protažením hlavním uzlem) se udělá o pomocný uzel, umístěný těsně za hlavním uzlem. Teprve pak se dá oko (kšandička) přes hlavu. Pomocný uzel bude při visu bránit vtahování kšandičky do hlavního uzlu.

Trojitá Dračí smyčka

Používá se pouze pro lezce s horním jištěním. Prvolezec by při pádu do tohoto posedu byl příliš ohrožen převrácením hlavou dolů. Navazuje se okolo pasu člověka - viz.obrázek [19]. Vytvoření smyček je potřeba udělat mimo tělo, a teprve po jejich vytvoření se do ok smyček nasoukat tělem. Nutno podotknout, že sezení v trojité dračí smyčce také rozhodně není pohodlné.

Sedačka ze smyčky

Používá se pouze pro lezce s horním jištěním. Dělá se pomocí kruhové smyčky ovázané okolo pasu těla, která tak primitivně nahrazuje sedací úvaz. Lano se k ní musí navázat buď přes mezičlánek (karabinu s pojistkou), nebo přímo (pak nejlépe Osmičkovou smyčkou na laně).

Zpět nahoru
Zpět na obsah
 

Mireček company (2000-2006)