Dnes je
 

Lano


Zpět na obsah

Používáním a opotřebováváním lana se postupně snižuje jeho schopnost zachytit pád!

Základním materiálem, ze kterého jsou tvořena lanová vlákna horolezeckých lan, je polyamid (zkratka PAD). Polyamid má vysokou pevnost v tahu a elastičnost. V tahu má pevnost až 0,6 GPa (1 GPa je cca 100 kp/mm2). Taje při teplotě vyšší jak 150° C.

Horolezecké lano je tvořeno jádrem a opletem. Jádro má hlavní nosnou funkci, oplet slouží k ochraně jádra, ale i on se z menší části podílí na celkové nosnosti lana. Jádro je tvořeno několika snopy, z nichž jsou některá stáčena levotočivě, a stejný počet jiných pravotočivě. Tím se zamezí samovolnému kroucení lana. Oplet bývá často pestrobarevný, což je záležitost především módní, ale někdy se to hodí i prakticky, například v zimě, kdy je lano "ochumelené" sněhem, jej lépe vidíme. Ztráta sytosti barev opletu nás upozorňuje na stárnutí lana (nebo jeho možné poškození chemikálií). Změna barvy stárnutím není u všech lan pravidlem, některá lana v průběhu času barvu neztrácí, a přesto jsou již stará a nutno je vyřadit. Většina výrobců doporučuje lano vyřadit po 5 letech, i když nebylo používáno. Někteří výrobci lan zašívají do jádra lana barevnou nit, jejíž barva se váže k nějakému konkrétnímu roku výroby. Díky tomu je možné i u nám neznámého lana, o jehož stáří nic nevíme, zjistit rok výroby (k niti se dostaneme naříznutím konce lana, poté nutno opět konec lana zatavit). Musíme ale znát výrobce lana a vědět, kterou barvu nitě v kterém roce kdy použil. Lana stárnou tím, že v jejich stavební struktuře na molekulární úrovni dochází k rozpadu řetězců polymerů, čím dochází ke ztrátě pevnosti vazeb, a tedy i ke snižovaní pevnosti celého lana.

Povrch horolezeckých lana je upraven impregnací. Ta má za úkol chránit lano v menší míře proti mechanickým vlivům, ale především však proti pronikání vody. Impregnaci se taky někdy říká voduodpudivá úprava lana. Lana, která jsou určená pro zimní použití nebo do deštivých krajů, jsou impregnována v celém svém objemu. Různí výrobci pak taková lana označují na visačkách jako "Everdry", "Superdry", C.I.A.P - /kompletně impregnovaný alpinistický produkt/, apod.

Pokud bychom chtěli zkrátit délku lana odříznutím, je nejlépe to provést přetavením nějakým žhavým předmětem. Pokud jsme doma či někde v civilizaci, tak se nejlépe osvědčuje elektrická pájka. Na cestách můžeme použít nůž nebo hřebík rozžhavený nad plynovým vařičem či ohněm. Při manipulaci musíme být opatrní, lano kromě místa předělu se nesmí s vysokou teplotou dostat do kontaktu!!!

Horolezecká lana jsou dynamická, tzn. při zatížení se protahují, pohlcují pádovou energii až do pružného zastavení. (Mimo to existují lana pracovní a statická, která jsou buď jen málo dynamická, nebo úplně slouží jen k zadržení váhy a tudíž skoro nepruží (to jsou především lana speleologická). Tyto pracovní a statická lana se pro zachycení pádu v horolezectví nesmí používat!!!

Horolezecké lano může lezec použít jedno, míněno doslova - mít jeden pramen lana. Pak hovoříme o jednopramenném laně. Anebo může mít dvě lana, opět doslova míněno - od lezce vedou dva prameny lana, pak hovoříme o dvoupramenném laně. Jednopramenné lana existují jednoduchá (průměr nad 10 mm), a jednoduchá-odlehčená (průměr pod 10 mm). Dvoupramenná lana jsou buď poloviční lana, nebo dvojitá lana. Z hlediska praxe tak máme 4 skupiny lan.

jednoduché lano, tzv. “singl, jednička”

jednoduché lano - odlehčené, tzv. "singl light, lehké lano, lehká jednička"

poloviční lano, tzv. “půlky”

dvojité lano, tzv. “dvojčata, twin”

(Pro přesnost je třeba dodat, že norma ČSN EN 892 zná jen 3 druhy horolezeckých lan, neboť odlehčené jednoduché lano vnímá jen jako jednoduché, čili v normě významově splývá pojem jednopramenné a jednoduché v totéž).

Jednoduché lano

Jednopramenné lano, nejčastěji o průměru 10 - 11 mm. Značí se symbolem jedničky v kroužku. Vhodné na terény, kde nehrozí přeseknutí lana na ostré skalní hraně, jako jsou umělé stěny, kultivované skály, nečlenité skály bez skalních hrotů, ostrých výčnělků, lávek, apod.

Poslední dobou se na trhu objevují tzv. jednoduchá odlehčená lana ("singl light"), mající průměr tak okolo 9,5 mm, která splňují normy pro jednoduchá lana. Používají se na lezení na umělých stěnách a velmi kultivovaných skalkách. U těchto lan pozor na tvrdší pády. S několika lany různých výrobců byly dělány nezávislé testy, a zjistilo se, že některá lana normou stanovený počet pádů nevydržela. Opravdu je používat jen na pohodové lezení v dobře odjištěných terénech, kde hrozí pouze kraťoučké pády.

Jednoduchá lana se nesmějí používat zaráz dvě jako poloviční nebo "dvojčata", spojením sil obou lan vrůstá rázová síla, a případné zachycení pádu by bylo příliš tvrdé.

Poloviční lano

Dvoupramenné lano, nejčastěji o průměru jednoho pramene 8,5 - 9 mm. Značí se symbolem zlomku 1/2 v kroužku. Oba prameny lze vést odděleně, tak, že každý pramen prochází svými karabinami postupového jištění. Vhodné do hor, kde se předpokládá technické lezení s žebříčky metodou střídavých přítahů. Rovněž odděleně vedené prameny se dají lépe udržovat v přímé linii, čímž lano méně drhne o skálu a karabiny postupových jištění. Další výhoda je v terénech ohrožovaných padajícím kamením (možnost odděleného vedení obou pramenů lana téměř vylučuje možnost současného přeseknutí obou pramenů lana jedním kamenem). Po spojení obou pramenů lana uzlem, lze ke slanění využít celou délku lana, což je výhodné v horách, kde bývá slaňování delší.

Poloviční lano se může použít i jako "dvojče", ale pak musí jednotlivé prameny mít malou hodnotu rázové síly. (Současným zatížením obou pramenů vzrůstá rázová síla, čili hrozí, že zachycení pádu by mohlo být příliš tvrdé). Toto "dvojčatové" použití polovičního lana však musí uživatel provádět na vlastní riziko, neboť norma takové použití nepředpokládá. Je velkou výhodou, když výrobce lan pro zajímavost provede s polovičními lany své produkce testy, kdy s "půlkami" zachází jak s "dvojčaty". Např. Lanex Bolatice v r.2000 své půlky otestovaly na "dvojčatovo", a lano v testu obstálo, rázová síla nepřekročila hodnotu předepsanou normou pro regulérní "dvojčata" (viz. Montana - plus, podzim 2000, str.14). Nicméně permanentní lezení s "půlkami" jako s "dvojčaty" není výhodné, protože poloviční lana jsou přeci jen většího průměru a mají tedy větší hmotnost, a lezení s nimi pořád jenom jako s "dvojčaty" je namáhavější. To už se vyplatí si pořídit "dvojčata".

Samotný pramen polovičního lana se k zachycení pádu na skále nesmí používat.

Jeden pramen polovičního lana /spíše ten tlustší 9 mm/ se může použít k jištění družstva jen na údolních ledovcích, kde hrozí propadnutí se do ledovcové trhliny, neboť sníh a hrubozrnný led ledovce zde netvoří ostré hrany, a nedochází zde k čistě volným pádům (je-li správně prováděn postup lanového družstva po ledovci ).

Dvojité lano

Dvoupramenné lano, nejčastěji o průměru jednoho pramene 8,0 - 8,5 mm. Značí se symbolem dvou prokřížených kroužků pod nimiž je nápis Twin. Oba prameny se musí do karabiny postupového jištění cvakat společně! Vhodné do hor pro volné lezení. Je u něj nejmenší pravděpodobnost přeseknutí na ostré skalní hraně. Po spojení obou pramenů lana uzlem, lze ke slanění využít celou délku lana, což je výhodné v horách, kde bývá slaňování delší.

Samotný jeden pramen dvojčete se k zachycení jakéhokoliv pádu nesmí používat.


A - lezení s jednoduchým lanem ("singl")

B - lezení s dvojitým lanem ("dvojče")

C - lezení s polovičním lanem ("půlky")

 

Několik poznámek...

  • Při slaňování se slaňovací osma třením zahřívá, a lano je současně krouceno. To mu škodí. Po 200 × slanění by již většinou lano nevydrželo 5 normovaných pádů, pádová odolnost lana se může zmenšit až o 70%. Je dobré tedy šetrně slaňovat, po slanění rozpálenou osmu nenechávat na laně. Polyamid (PAD) ztrácí svou pevnost při teplotě nad 150°C. Této teploty různé slaňovací pomůcky při slaňování nedosahují, nebo je jejich tepelná kapacita tak malá, že teplo v nich kumulované nestačí na přetavení celého lana. Ale hodně zahřátá slaňovací pomůcka dokáže aspoň přismahnout ("zažehlit") vlákna opletu. Zvláště pozor v létě na slunci, kdy slaňovací pomůcka může být zahřátá od slunečních paprsků ještě předtím, než se vůbec začne slaňovat, a pak při rychlém slanění se zahřeje na maximum nečekaně rychle.
  • Rovněž lanu škodí používání různých šplahdel (jümarů), blokantů, brzd, apod.
  • Při ohnutí lana v karabině o průměru 10 mm ztrácí lano cca 30% pádové odolnosti.

To nijak nesnižuje údaj výrobce o počtu pádů jenž je lano schopno zachytit, neboť lano je při testování pádů také ohýbáno přes kovovou tyč o průměru 10 mm.

  • Oplet lana má 20% podílu na celkové nosnosti lana.
  • Nepoužívá-li se lano, a je skladováno v suchu a stínu za pokojové teploty, pak se nijak výrazně jeho vlastnosti nezhoršují přibližně 6 - 7 let. (Nutno ale dodat, že většina výrobců doporučuje vyřadit lano už po 5 letech od výroby; tedy používání staršího lana je na vlastní nebezpečí).
  • Lano z polyamidu (PAD) silně poškozují kyseliny, louhy, organická rozpouštědla (aceton), odbarvovače, a podobné chemické sajrajty. Benzín polyamidovým vláknům přímo neškodí, ale ničí impregnaci lana, jenž se pak snadno mechanicky odírá o povrch skály, promoká vodou, apod.
  • Mokré lano má o cca 30% nižší pádovou odolnost, protože voda narušuje pevnost vazeb stavebních částí lana na molekulární úrovni. Při testech bylo zjištěno, že této ztrátě pevnosti se neubrání ani lano s vodoodpudivou úpravou.

Zmrzlé lano ztrácí pádovou odolnost zřejmě také. (Někdy se dá v literatuře setkat s názorem, že zmrzlé lano má vyšší pevnost, neboť se pádová energie může spotřebovat při přeměně ledu ve vodu. Nabízí se proti tomu argument, že i voda pevnost PAD snižuje - o těch 30%. Navíc zmrzlé lano ztrácí elasticitu, průtažnost. Také může být venkovní mráz tak silný, že pádová energie nebude sto hned všechny ledové částečky roztavit, a ledové krystalky tak mohou stihnout napnutá mikrovlákna v laně poškodit mechanicky. /Pozn. - vlastnosti zmrzlých dynamických lan jsou čirými spekulacemi, neboť dosud neproběhly v tomto směr žádné testy nebo pokusy./)

  • Lanu také škodí sluneční a hlavně UV záření, lano tedy zbytečně nevystavovat slunečnímu svitu. Nenechávat ho ležet v místnostech (např. někde ve fitness) kde je solárium (umělé "horské slunce").
  • Pokud si chceme sami na laně označit jeho střed, musí se to dělat pouze fixou, která je od výrobce na značení horolezeckých lan určená. Nikdy nepoužívat fixy nebo barvy, jejichž chemické složení neznáme, nebo nevíme, jak na lano budou působit. Rovněž je třeba opatrnosti při používání různých lepících pásek, i jejich lepidlo může být chemicky agresivní vůči lanu.
  • V obchodě prodávané lano musí na visačce obsahovat tyto údaje:
    • název výrobce (firmy)
    • číslo normy, certifikát; (ČSN EN 892)
    • délku lana
    • průměr lana
    • druh lana
    • počet normovaných pádů, které lano vydrží
    • hmotnost lana k určité délce
    • průtah lana
    • rázovou sílu
    • maximální posun opletu vůči jádru lana
    • význam všech značek na výrobku
    • způsob použití výrobku
    • úroveň ochrany různých tříd výzbroje
    • výběr dalších komponentů k použití systému
    • udržování, servis, vliv chemikálií
    • životnost, návod jak ji odhadnout, a informaci, že po tvrdém pádu má být lano vyřazeno
    • vliv vlhka a zledovatění
    • nebezpečí ostré hrany
    • vliv skladování a stárnutí podmíněné používáním

Kontrola a údržba lana

Lano je dobré čas od času nechat zavěšené /celé nebo aspoň napůl přeložené/, aby se vykroutilo. Zvláště když pro daný den končíme s lezením. Lano se například nechá chvíli (5 min.) viset v slaňáku, než se stáhne dolů. Máme-li někde doma možnost lano vyvěsit (ze střechy, ve schodišti v paneláku, apod.), lanu to prospěje, neboť se uvolní vnitřní pnutí v jeho struktuře a lano se jakoby zvláční. Při použití se pak tolik nekroutí, jeho obsluha je pohodlnější.

Po každém návratu z lezeckého výletu bychom měli doma provést kontrolu lana. Oplet lana můžeme kontrolovat pohledem i hmatem, jádro lana pouze hmatem. Pokud došlo k pádu, zvláště nějakému silnějšímu, musíme lano zkontrolovat ihned, ještě v terénu. Nutno prohlédnout celou část lana, jenž byla aktivní v momentě pádu. Hmatovou kontrolu jádra lana dělat jednak promnutím lana v prstech, a pro objevení nevýrazných vnitřních mechanických poškození jádra je dobrá metoda posouvání lana do oblouku - je-li oblouk lana při posouvání stále vypnutý, je to dobré, avšak zalomení lana do úhlu napovídá o poškození jádra lana natržením.

Při kontrole se především se zaměřit na:

  • Prodřený oplet tak, že prosvítá jádro lana (mechanické poškození, nejspíš prodření o skálu)
  • Natavené vlákna opletu, tzv. "zažehlení" (tepelné poškození, nejspíše třením o karabinu nebo o skálu při zachycení pádu, nebo taky po rychlém slanění)
  • Jakékoliv ztvrdnutí části lana (poškození jádra lana silným zkroucením jednoho ze snopů vláken v jádru)
  • Jakákoliv výduť, boule (na jednom ze snopů vláken jádra se kroucením vytvořila klička, nebo průnik cizího tělesa do struktury vláken, např. zrnko písku, tříska, apod.)
  • Jakékoliv ztenčení části lana (poškození jádra lana prasknutím jednoho ze snopů vláken v jádru)
  • Jakákoliv změna barvy opletu (pokud změna zabarvení nezmizí po vyprání lana, jedná se nejspíš o poškození vlivem chemikálie)

! Jakkoliv poškozené lano se musí vyřadit, nebo aspoň poškozenou část odříznout a mít kratší lano.

Lano se nemá nechávat špinavé. Např. po lezení na pískovcových skalách je dobré svazek smotaného lana proklepat, aby se otřepaly zrnka písku. I při slaňování na pískovcích je dobré rukou pod slaňovací pomůckou lano jakoby stírat, aby se zrnka písku odstranila a nebyla tlakem slaňovací pomůcky zatlačena mezi vlákna lana. Zablácená místa hned aspoň hrubě očistit. Jde o to, že do struktury vláken lana vnikají drobné mikroskopické částečky špíny, které svou tvrdostí a ostrými hranami vlákna poškozují. Sice tomuto plíživému procesu zabránit nelze, špína se do lana vždycky dostane, ale proč jí to usnadňovat.

Lano by se mělo prát v studené/vlažné vodě ručním mácháním a s pracími prostředky k tomu určenými od výrobce. Časté praní však nesvědčí impregnaci lana, takže pokud chceme původní impregnaci zachovat, neprat lano často. Když už lano impregnaci ztratí, je možno koupit ve specializovaných obchodech s horolezeckým vybavením impregnaci určenou na horolezecká lana. V žádném případě nepoužívat nějaké pochybné impregnace z drogerie!!!

Bez záruky, na vlastní riziko, ale horolezci běžně praktikováno: Lano je možno vyprat v automatické pračce na cca 30°C (studená voda) bez předpírky, prostě v samotné vodě (do zásobníku nedávat žádné prací prášky).

Bylo zjištěno, že mýdlo ani běžné prací prostředky lanu sice neškodí, ale nelze v tom mít navždy jistotu, neboť firmy vyrábějící prací prostředky do nich mohou začít kdykoliv přidávat nějaké pro lano agresivní látky. Rozhodně se nesmí používat různé aviváže a bělidla! Nepoužívat žádné chemikálie, když nevíme, jak na lano budou působit.

Lano se musí sušit trochu rozprostřené ve stínu při pokojové teplotě. Během sušení (2 dny) ho několikrát zpřeházet. Nikdy (!) nedávat sušit lano na slunce, ke kamnům, do blízkosti sálavého zdroje tepla.

Balení lana

Je vyloženě dobré lano smotat do balíku tak, aby se při příštím použití dalo dobře rozmotat. Největší potíží, která to kazí, je kroucení lana, tzv."kličkování". To vzniká takto - pokud lano smotáme do obyčejného kruhu, tak vnější okraj pramene lana je více napnutý, zatímco vnitřní okraj je stlačený. V laně tak vzniká pnutí. Následkem se lano samovolně kroutí do nějaké rovnovážné polohy, což je nejčastěji překřížený okruh do tvaru cifry osm - 8. Jak z téhle bryndy ven?

Nejlepší cestou je zakomponovat kroucení do metody balení tak, aby a) proti sobě působily dva opačně zkroucené závity lana, které se tak budou vzájemně udržovat v rovnováze, b) při příštím rozmotání balíku lana došlo snadno k rozkroucení lana; Existuje mnoho způsobů, zde bude vysvětlen jeden, asi nejčastěji používaný.

Jedna ruka (držící) lano střádá do dlaně, druhá ruka (motající) lano přitahuje a skládá ohyb za ohybem. Motání se provádí tak, že lano držíme za ohyb (hlavní), od něhož vedou vlevo a vpravo dva vedlejší ohyby. Při přikládání jednotlivých vedlejších ohybů lana do držící ruky střídáme vytočení předloktí motající ruky. Např. všechny sudé vedlejší ohyby vložíme do držící dlaně tak, že motající dlaň je hřbetem pryč od nás (pravý ohyb) , a liché vedlejší ohyby tak, že vnitřní strana dlaně je pryč od nás (levý ohyb). Když už nám zbývá posledních pár metrů lana, provede se několikeré obtočení celého svazku lana, čímž se vytvoří "krček", který celý svazek zpevní. Na závěr se na posledních 2 m lana udělá ohyb, který se prostrčí pod mohutným hlavním ohybem pramenů lana (tam, co se je držící ruka), a do vzniklého oka prostrčeného ohybu se provlékne konec lana. Za tento konec lana pak balík lana můžeme nosit, držet jej, apod.

Lano také můžeme sbalit tak, aby jsme ho mohli nosit na zádech. Metoda motání je stejná, až na začátek. Lano nejprve přeložíme napůl, a začneme motat od ohybu v polovině lana. Motáme dva prameny zároveň. V závěru pak necháme konce trochu delší, a ty vedeme přes ramena a kolem pasu, kde je zajistíme uzlem. Lano máme na zádech podobně jako batoh.

Zpět nahoru
Zpět na obsah
 

Mireček company (2000-2006)